II. ZASTAVENÍ
JEŽÍŠ PŘIJÍMÁ KŘÍŽ

Klaníme se Ti, Pane Ježíši, a děkujeme Ti, neboť svým křížem si vykoupil svět.

Natahuji ruku nad hlavu, ve které mám bič...Rychle švihnu a bič dopadá na záda muže. Opakuji to neustále dokola. Každou ranou, jež mu způsobuji, rozedírám jeho šat a dokonce i jeho záda. Jeho krev a pot se spojují a já stále pokračuji.
Lid jásá!
Nejšťastnější jsem však já. Já mu ubližuji, já mu přidávám bolesti. Při pohledu na jeho krví rozedraná záda a vyčnívající kůži se mi dělá zle. Odvracím hlavu, ale ruku napřahuji k další ráně. Tentokrát bič projede až k masu...Muž zasténal, já nic nedbajíc na to, pokračuji s bičováním.
Rozhlédnu se kolem sebe, lidé jsou šťastní, jak muže bičuji. Udělím mu ještě jednu ránu a podávám bič žoldnéři, který vše sleduje, co kdyby náhodou se muž dal do běhu...Při této myšlence se rozesměji...
Druhý žoldnéř mi podává trnovou korunu, kteří mu upletli lidé, vsadím ji muži na hlavu oblékla jsem ho do šatu šarlatového. A zakřičela jsem na něho:
" Buď zdráv, ´Králi židovský´", a všichni se zasmáli a já taky.
On na to neřekl nic, vůbec nic. Naštvalo mě to ještě více a uhodila ho tak, že spadl k zemi, k jeho připravené odměně za jeho kacířství. Odměna byl kříž...
Co mě však překvapilo, bylo to, že kříž přijmul a vypadalo to, že ho přijímá s láskou. Jako by mu ani nevadilo, že jde na smrt...
To mě vyděsilo a zároveň rozčílilo.

- Nebičuji i já Ježíše před lidmi?
- Nejsem i já ta, co má radost z ubližování druhých?
-Neubližuji jim?
-Dokážu se jim i omluvit?

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.