IV. ZASTAVENÍ

JEŽÍŠ SE POTKÁVÁ SE SVOU MATKOU

Klaníme se Ti, Pane Ježíši, a děkujeme Ti, neboť svým křížem si vykoupil svět.

Muž se po prvním pádu zvedl a pokračuje dál na cestě na svou smrt. Když ho vidím, v jakém je stavu, hne se ve mně svědomí. Vždyť za to můžu já... Avšak myšlenku okamžitě jsem setřásla a podívala se na toho muže. Zastavil se a díval se někam na stranu.
Lid zastavil také.
Opět se prodírám malým davem dopředu, abych zjistila, na co se dívá a kam se dívá. Za chvíli na to jsem pochopila.
Na straně v davu stála jeho matka. Stála tam a dívala se, jak si její jediný syn jde pro smrt.
Když jsem se podívala na tu ženu, viděla jsem v její tváři plno bolesti, ale přitom tolik lásky.
Sklopila jsem hlavu. Slzy se mi řinuly po mé tváři. Svědomí mě začalo pronásledovat jako noční můra.
Zvedla jsem hlavu a z hrůzou jsem si uvědomila, že jeho matka se dívá mým směrem. Setřu hned hřbetem ruky slzy, otočím se zády k ní a ztratím se v davu...
Lid se za mnou otáčí...
a já si uvědomím:
´Ne, teď nesmím couvnout!´
Zamířím si to k žoldnérům a dám jim pokyn opět k odchodu.
Ještě jednou se podívám směrem k jeho matce a ona se dívá na mě a na jeho syna...

- Jsem poslušná/ý ke svým rodičům?
- Pomáhám jim?
-Nezarmucuji je?
-Nehádám se s nimi?
-Vážím si jich?
-Nepomlouvám je před druhými?

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.