V. ZASTAVENÍ
ŠIMON CYRENEJSKÝ POMÁHÁ NÉST JEŽÍŠOVI KŘÍŽ

Klaníme se Ti, Pane Ježíši, neboť svým křížem si vykoupil svět.

Všimla jsem si, že ten muž zpomaluje. Zase!!! My na to místo určené nikdy nedojdeme s tímto tempem. Vždyť i hlemýžď by tam byl dřív...
Muž zvolnil krok. Sotva dýchá. Ruce mu pod tíhou kříže klesají.

Přemýšlím, jak dál budeme pokračovat, když ten muž nic nevydrží. Uvidím známého Šimona, jenž právě jde z pole. Jde bez povšimnutí. Nezajímá ho jestli tam někdo jde vstříc k smrti. Avšak já ho chopím za paži a táhnu ho k muži...

Muž se na něho podívá vděčnýma očima. Šimon chtě nechtě se ujímá druhé poloviny kříže.

Je pravdou, že jsem nemohla snést pohled na polomrtvého muže, jehož jsem poslala na smrt...Ta vina je tak težká a nesnesitelná. Pláču ve skrytosti davu.
" Co jsem to udělala?! Opakuji si v duchu.
Je mi to příšerně líto. Jenže už to nelze vrátit zpět.
Je pozdě!!
Pláču!!

-Nezapřičinila jsem něco a byl za to potrestán někdo jiný?
-Litovala jsem toho?
-Nabídla jsem mu smír?
-Pomáhám někomu, když si s něčím neví rady, či už něco nemůže zvládnout sám?
-Neodmítla jsem něčí pomoc, když mě o ní žádal?

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.