VII. ZASTAVENÍ
JEŽÍŠ PADÁ POD KŘÍŽEM PODRUHÉ

Klaníme se Ti, Pane Ježíši, a děkujeme Ti, neboť svým křížem si vykoupil svět.

Jsem schovaná v davu, už se na něho nemůžu ani podívat. Jeho zubožený stav mě mě děsí, slzy se derou o slovo...
Když však slyším zpředu, jak dav lidí pobouřeně křičí.

Ocitám se v čele davu a spatřuji, jak muž opět spadnul pod tíhou kříže. Bodlo mě u srdce, vina se čím dál tím více ozývá. Muž se na mě dívá těma jeho očima, jež jsem nenáviděla, ale teď je to něco jiného. Pro mně ty nenávistné oči znamenají něco jiného...
Chtěla bych vrátit okamžik, kdy jsem vyřkla:
" Na kříž s ním!"
Asi bych to již znovu nevyřkla. Nebo ano??

Avšak již je pozdě! Po chvíli uhýbám pohledem od muže.
Žoldnéři mu pomáhají vstát - kopanci, rány a políčky.

- Neodsoudila jsem někoho nebo neposoudila jsem někoho, kdo mi není sympatický?

Ukřižovaný Ježíši, smiluj se nad námi.